Vstupuješ do království ticha a lesních bytostí

Vytvořil Amairgil

Přicházíš k lesu. Ztiš se, zklidni se a přistupuj k němu s úctou. Vstupuješ do něho jako host, je to chrám stvoření, který se skládá z tisíců  bytostí – stromů. Je-li někdo na světě, kdo nehřeší a žije svatým životem, je to strom. Je živý a má duši, jeho větve se jako ruce kněze vypínají k nebi , ve větru se kývají v pozdrav a ševelení listí zní jako nepřetržitá modlitba.
 

 buk
 

  Mnoho stromů přineslo nejvyšší oběť, abychom mohli topit, abychom mohli spát, abychom mohli bydlet, abychom mohli žít. Strom podťatý dřevorubcem, jehož dryáda křičí poskakujíce bolestí na pařezu, umírá, trpící, kdo jí vyzpovídá, kdo dá poslední pomazání….?

Na to pamatuj, když ořezáváš tužku, na to mysli, když uleháš do dřevěné postele, na to si vzpomeň až uslyšíš praskat polínko v kamnech. To měj na paměti, když slyšíš zvuk motorových pil, je jako svištění biče jež dopadá na Kristova záda. Za ním jde smrt, přicházející ke stromům bez útěchy. Dojdeš – li k pasece, poutníče, postůj a skloň záda na paměť těch co položili život na oltář tvého pohodlí.

 

  Vstupuješ -li do lesa, nechoď s prázdnou, protože odejdeš obdarovaný, nechtěj jen brát. Přines mu dar, něco živého svého, polož to tiše na mechem obrostlý prastarý oltář, a popros.
 

obění kámen
 

Les se ti odmění, neboť otevře svojí náruč a vpustí tě do světa za mlhavou oponou, tam kam běžný smrtelník nevidí. Přijdou tě pozdravit ti, pro které je les domovem, bytosti, víly, hejkalové a skřítci, kteří ten tajemný svět obývají od pradávna. Je to jejich les, oni jsou tu doma. Ty jenom procházíš, jsi tu hostem, podle toho se chovej. Budeš-li dobrý host i bytosti budou dobří hostitelé a podarují tě. A tak budeš odcházet z lesa požehnán a obtěžkán houbami,  ostružinami , malinami…A budeš potkávat ty co odcházejí s prázdnou, protože nepřinesli nic.

 

  Lesům odpradávna nejlépe rozuměly vědmy. Pro ně byl les posvátným chrámem, kde k radosti všech konaly službu. Ony jsou lidskými světicemi, neboť pronásledovány pro svou pravdivou víru končily na hranicích. Věřím a doufám, že v nebi jsou lesy. Posvátné , plné svatých stromů, které zažily utrpení, jež jim přinesl člověk. V těchto nebeských hájích, budu – li spasen, ty vědmy budu potkávat a ony tam budou konat nebeskou službu.

 

  Ctěte stromy, protože jsou té úcty hodny. Žehnejte stromům, oni vám také požehnají, svou láskyplnou energií života, kterou vytahují z Matky Země. Chraňte stromy, protože nemohou utéci před zlými lidmi. Važte si jejich moudrosti.  Zeptej se stromu na jeho staletou paměť. Vše se okolo něho mění a on zůstává. Je to kniha dějin místa na kterém roste. Máš takovou paměť? Stromy znamenají život, zpod jejich kořenů vyvěrá posvátná voda, která posvěcuje.

Bez vody nelze žít. Můžeš žít bez stromů? Jak? A jak dlouho? Za čas zjistíš, že strom potřebuješ k životu. Bůh je život a proto za čas zjistíš, že strom potřebuješ k víře.

Jsi-li pohan, potřebuješ ho k uctívání a k ochraňování, protože tvoří živou a posvátnou spojnici mezi Matkou Zemí, tebou a Nebem.

Jsi – li křesťan, pak věz, že aby Ježíš zahynul sebeobětováním smrtí na kříži, musel být zabit i strom.

Choď se modlit do lesa, ke kamenným oltářům a mezi stromy. Ucítíš, jak se tvoje kořeny proplétají s kořeny stromů, jak se mezi ně vpíjíš  a tvé ruce se zdvíhají k nebesům jako ty jejich.

Tvá ústa se rozezpívají v rytmu, který přináší vítr. Tvé tělo se rozkývá v pozdravu a tvá modlitba letí k nebesům. Stal jsi se součástí celku lesa, cítíš jak do něho vrůstáš, jak jsi obalován mírem a léčen… to k tobě promlouvají stromy, to k tobě promlouvá Bůh.

Sitemap