Velké tajemství mysteria mandaly oltářní svátosti

Vytvořil Amairgil
 
Na první pohled to vypadá velmi nepřitažlivě. Monstrance stojící na oltáři a okolo ní několik postarších dam v kostelních lavicích, které jí konzervativním způsobem vzdávají úctu v obřadu bez tvůrčí invence. Při pohledu na tento viditelný děj zbožné úcty se patrně nevyhnete myšlence na slovo „modloslužba“. V naší době, ve které máme pohled na nebe zastřený světly ramp, televizí a světelných reklam na straně jedné a kněžskou alergií okolo panteizmu na straně druhé, je to nezáživné a nevděčné téma.
 
Je tomu ale skutečně tak? Na to je třeba hlubšího pohledu z poněkud netradičního úhlu. Neukrývá  vystavená oltářní svátost a způsob jejího umístění hluboké a nevyslovené sdělení, které upadlo v zapomnění?
Ukrývá děj. Hluboké svědectví přenesení velké kosmické události do prostoru chrámu a na oltář. Naše postmoderní vidění světa, coby skládajícího se z věcí,  velmi znesnadňuje vnímání stvoření nikoli jako hmoty, ale jako souboru posvátných dějů různého stupně viditelnosti.
.
Mandala sv. Hildegardy. Za povšimnutí stojí žlutá kresba na jejím vrcholu
.
Onen děj, který se při výstavu svátosti na oltáři odehrává je živý, zatímco je vidět spíše  neživá monstrance. Tím křesťanům uniká podstata sdělení, pointa. Co se tedy při výstavu děje?
Probíhá skrytý děj znamení, vyznačující se hlubokou mystikou. Je to znamení kosmické konjunkce, znamení živé triadity Boha. Viděno z perspektivy lavice, tedy ze země, je hostie, měsíc, skryta v monstranci, ve slunci. Země, Měsíc a Slunce se proťaly v ose časoprostoru a vyzařují hluboké mystické sdělení živého Božího těla a průběh jeho oběti. V chrámu tak není symbol, nebo předmět názorné výuky pro kostelního diváka, ale brána do kosmického vědomí Boha. Podstatou není hmota historické relikvie, ale děj, který probíhá interakcí mezi lidmi, Božím tělem, oltářem a kosmickou božskou intuicí. Vnímavější jedinci potvrdí, že je podtržen zvýšenou přítomností andělů. Tento děj je živý, je němým důkazem, že Bůh je živý a pohybuje se s námi časoprostorem, který je zároveň v něm. Je důkazem relativity času, neboť v Bohu probíhá minulost, přítomnost i budoucnost zároveň. V prostoru chrámu tak vzniká mikrokosmos, v kterém probíhá významná událost – konjunkce. Lze říci, že v kostele se při výstavu svátosti oltářní vytváří paralelní realita? Na to je třeba, abyste hledali odpověď vy. Jděte do chrámu a vychutnejte si mimořádnou kosmickou událost.
.
Monstrance se svátostí oltářní
Sitemap