Stromosvět

Vytvořil Amairgil

 

Bylo nebylo. Na počátku všeho, spadlo semínko. Jako by poprvé vykřiklo miminko, z ničeho nic, začalo růst. Nahoru i dolů, větve i kořeny, všechny spolu, hřály se v klínu světla Matky. Nicota skončila, již se nevrátila zpátky, byla stvořena koruna, nebesa a kořeny, země. A síla ta života vylétla do všech stran, ten strom zrozený rychle rostl. Pomalu plul rozzářený, praoceánem hvězd. Aby se mohl vznést, tu začal se otáčet zvolna, by korunu mohl trvale nést sílil kmen. Jako ta osa kolná, aby nás mohl nechat kvést. Na tom jeho kmeni, jako na živém kameni všechno to co kolem nás běhá, létá a plave, žije.

Tu jednou, na tom kosmickém stromu vyrašily pupeny. Hvězdný květ za květem a nebešťané je počali opylovat svým vířivým letem. Vyrostly listy a  ovoce k tomu. Některé sladké, některé trpké, dlouhé, či krátké, rozmanité. Nahoře i dole, vše bylo dobré. Koruna se spojila větvemi  s kořeny a jako prameny koluje jimi života milá síla. To vše žije, aby strom mohl vesmírem plout a koruna nemohla spadnout.

To bylo tehdy, když člověku k životu plod stromu stačil a věky byly zlaté.

Tak buď jako strom.

 

Sitemap