Spiritualita jako pozdní sklizeň

Vytvořil Amairgil

 

Je mnoho duchovních cest, pro každého je nejlepší ta jeho vlastní. Přesto lze spirituality pojmenovat zhruba jako tři základní okruhy.

 Spirituality lineární (sem patří zejména náboženství zjevená, která jsou založena na dodržování  zásad, věroučných textů a předpisů)

 Spirituality kruhové (to jsou zejména intuitivní náboženství přírodních národů, která jsou založena  především na pozorování proměn stvoření a vyvozování jejich vlivu na okolí a prostoročas a kosmologii)

 Spirituality předivové (tyto obsahují jak obě předešlé, tak i další, vyšší duchovní nauky. Jsou založeny na prožití sítě univerzální kosmické souvislosti a provázanosti v prostoročasu,  i mimo něj)

 

Co je spojuje? Je to hledání odpovědí na tři hlavní otázky bytí:

 

Co je po smrti?

Je vesmír přátelský  anebo nepřátelský?

Existuje prvopočáteční a konečná láska a spravedlnost?

 

Lze se domnívat, že tyto otázky, spolu s jinými, stály při zrodu náboženství jako takového.

 

Co to znamená pro jednotlivce? Často něco konáme, jsme k tomu vedeni instinktem a zdroj a příčina nám unikají. Staří mudrcové říkali – poznej sám sebe. V procesu sebe poznání se z nějaké činnosti nevědomé stává činnost vědomá. Co je lepší, záleží na každém z nás.

Cesta k Bohu, je cestou ke zdroji, k Otci-Matce, to je velmi důležitá cesta. Je v zájmu každého, aby dorazil k cíli a k němu se putuje lépe v souladu s vlastní přirozeností. Jestli je tou přirozeností vědomost a nebo raději předtucha a intuice, je ryze osobní postoj. Důležité je neztratit se z cesty a neminout cíl.

Bylo kdysi napsáno, že jedním z cílů pro věřícího člověka, je radost z víry. Dosáhneme radosti z víry, když ji budeme praktikovat v pro nás nepřirozeném spirituálním okruhu?

Není snad pro intuitivního umělce lepší osobní cesta tvůrčího  přírodního kruhu, pro všedního praktika zjevená kniha žitá ve společenství a pro mystika poznáni mechanismů transcendentních souvislostí svého já?

 

Na tuto otázku hledejme odpověď uvnitř sebe, podle toho kým a jací jsme. Poznání cesty k Bohu skrze své nitro je potom pozdní sklizní bohabojného člověka.

 

Nedělní kázání ze dne 12.9.2010

Sitemap