Naposled

Vytvořil Amairgil
 
Tak jsem se letos naposled prošel po sněhu,
abych zimnímu příběhu jednou dal sbohem.
 
Jak milé to je najednou pohlédnout do oblak,
na to jak nebem zpívajíc letí první jarní pták.
 
Po roce životních ztrát, na žatvu tak strohém,
letos budu bohém. Kolik ještě takovýchto let.
 
Bylo to jako věčnost a teď, chtěl bych v ruce,
držet růže květ a povznést se nad tento svět.
 
Létat a milovat. Vílu si k sobě přivolat z lesů,
lásky co unesu, chtěl bych si dlaněmi nabírat.
 
Ty to nevíš. Chodíš si po světě a neslyšíš ten,
cinkot zlatých strun, směješ se jak mne vidíš.
 
Vidím Tě v noci, jak spíš, jak se bavíš a čteš,
ani si nevzpomeneš, na tesknou píseň a tíseň.
 
Cokoli snad, já udělám pro lásku, pro to rád,
pro prosté milovat. Jak smyslu zbavený hrát…
 
                  …stromům do korun, na kaskády zvonivých strun.
.

Předjaří

 
Sitemap