Moudrý stařík s živou duší malého dítěte.

Vytvořil Amairgil
 
Byl to obyčejný den a nevymykal se ničím zvláštním. Zabýval jsem se drobnou prací, když v tom někdo zazvonil. Otevřel jsem dveře a v nich stál pomenší mužík, prošedivělý, s vousem řeckého filosofa a s veselýma očima malého dítěte.
„Dobrý den, přišel jsem vám odečíst teplou a studenou vodu.“ To pravil a vrazil mi do ruky archy s tabulkou. Proběhl okolo mne, přihrnul se rovnou k vodoměrům a začal mi diktovat čísla.
Jeho dobrá nálada mne nakazila. „Pojďte pane, něco vám dám.“ Vtáhl jsem ho do larvy bytu a nabídl mu sklenici piva. Tak jsme tam tak seděli,za stolem, naproti sobě, a já se díval do těch jeho šibalských dětských očí. Ani nevím jak se to stalo, ale rovnou jsme se začali bavit o kosmu a o Bohu. Kde jsou dva, třetí mezi nimi je Bůh a toto byl rovnou ten případ. A on hovořil, o sférách, o andělích , o člověku, o humanitě, o Bohu, o etice, jeho znalost se dotýkala Origena. Napadlo mne, že ten člověk je univerzitní profesor. Odpověď mne šokovala.“ Víte, mladej pane, já jsem hromosvodář na penzi“ Další moje myšlenka byla, že do něj při práci musel prásknout hrom, protože od té doby mu to asi tak bleskově zapaluje.
„To jste docela blízko Bohu“. Odpovědí byla jeho krásná smeč: „Pane, mnohý člověk, který si myslel, že už je velmi blízko Bohu, se ocitl často v pekle. A to se hodí i na mojí práci“ A tak jsem tam seděl a poslouchal, protože mluvit, se v tomhle případě rovnalo mrhání jeho moudrostí. Těch dvacet minut strávených s ním, stálo za jeden rok školní docházky.
Až k nám zase přijdou odečíst teplou a studenou vodu, dám do lednice pivo. Pak budu čekat až u mých dveří opět zazvoní moudrý stařík s živou duší malého dítěte.
Sitemap