Mojí Sídhe

Vytvořil Amairgil

 

Na oslavách Brigity, objevil jsem v Tobě Sídhe,

ač ze severu, jsi z Gabréty, cinkot mých strun,

k Tobě přijde, úžasná Vílo z mechu a kapradí.

 

Harfě dálava nevadí, vždyť prozvoní i kosmem,

poletím klidně i na měsíc až ke hvězdě Brídhe,

nebude mému zpěvu mezí čas počítající dnům.

 

Tak už se posaď, až jaro přijde do vonících lesů,

zvonění tónu Tě vystavím, vpálí se ti do tvé duše,

chorus nebeský Slunečních strun zavoní po vřesu.

 

Nyní čekáš, odpovědi hledáš, já zřu v tvojí tváři,

váček runových kamenů otvírám, abych viděl,

jak na stromu světa osud visel, kopím proboden.

 

Teprve slezl sníh, však u přechodů zásvětních,

i na mne čekají dobrotivé bytosti, vonící lesem,

a na polštáři z kapradí, snad je uzříš pohledem.

 

Tomuhle nikdo nerozumí, co dokáží zlaté struny,

až protnou svým zvukem stromy, nebe, i vesmír,

a přinesou na běžících vlnách stvoření boží mír.

 

Až se probudíš s kypícím jarem, křídla duhová,

ti dá Bůh darem, s překrásným motýlím tvarem,

rozeběhni se a leť, runa ti padla nová, karmínová.

 

Na nemetonu se sejdem vprostřed kamenného,

kruhu prastarého, mechem měkkým porostlého,

a cinkot se rozezní celým trojjediným světem.

 

Do vílího kruhu co vyzvání, posílám ti pozvání,

oplátkou, ty jsi vpálená, do prstů, do vidin mých,

vibrací kosmické sféry, poletíš s vlnou do Svomi…..

                                                             ….své domoviny za duhou.

.

 

 

Sitemap