Má volba

Vytvořil Amairgil

 

Ten den na neživé obrazovce probíhalo mediální drama diskuse dvou  kandidátů. Stal jsem se svědkem arény. Reakce přítomných diváků na mne dýchla atmosférou antického Říma. Ten den jsem pochopil, proč na sobě nese tolik lidí placku a možná i to, proč ji mnozí nemají. Ten den jsem pochopil, proč nepochopím, že nelásku mezi plackovými nosiči a nenosiči neumím pochopit, že ji dokážu pouze konstatovat. Ač nerad, začal jsem se zajímat o život nosičů a nenosičů. Bylo to poznání hořkosladké. Přítomnost  a nepřítomnost placky se stala definicí životních konstant a tichým, oboustranným vyjádřením nesmiřitelnosti. Příchod placek do našeho časoprostoru začal dělit zrno od plev. Co mám dělat? Jak se mám postavit k této výzvě?

Představil jsem si sám sebe v kolbišti okolo urny, jsa sledován davem a proplackován. Co je špatně? A seženu kdy vůbec obživu, nezaujmu li potřebný plackový postoj? Kdo mne bude živit, jestliže mne proplackují a shledají nevhodným? V tu chvíli jsem se zastavil. Stoje na půli cesty, zpozoroval jsem malého ptáčka. Nesklízí, neseje, nedává do stodol, přece Bůh jej živí. A v tu chvíli jsem pod širým nebem do schránky svého srdce vhodil svůj jediný hlasovací lístek.

 

Mým prezidentem jsi Ty, můj milovaný Nebeský Tatinku. Neboť jsi to Ty, kdo za mnou posíláš svého Syna, kdo mne živí svým tělem a odívá v nádheře,  jednou mi odpustí a přijme do svojí náruče. Miluji Tě, velebím Tě svým slovem a cinkotem zlatých strun své harfy. Zvolil jsem.

 

Mým prezidentem je Bůh.

.

Sitemap