Záře za oknem

Vytvořil Amairgil
 
S večerem jsem si podal ruce s tmou. Jak se ti daří tmo? Vždyť naposled jsem se s tebou setkal včera. Tak kde jsi seděla, když vyšel den? A proč jsi přišla, než na nebi bezmračném zhasly večerní barvy? A tma pravila – já jsem průvodce. To aby za tebou přišla ona, aby mne jasem prozářila , už jí cítíš? Tu vůni z lesa, když letos naposled zajásá perlička z pavoučích sítí. Dotkni se podzimní niti a po hmatu můžeš dojíti do království za oponou z mlhy.
 
Po venku jemně mží v ten okamžik co voní po hlasu bronzového zvonku. Den byl na sklonku, modlitba ožila a tu, za oknem  Záře, víla…Ty jsi mne navštívila, tak pojď dál. A z harfy line se vibrace, zní Moíra ze strun hladce, tvé vlasy jsem tónem pohladil, po vlně jedné z víl.
Usadila se Záře do polštáře a svíčka ji doplnila ze čtyř stran, touha bez zábran by ráda vílu položila na divan.
Tóny a pohledy. A záchvěv strun odpoví na dopis z run. Vidím tvé ruce. Linie tvých prstů cítím a vnímám vůni barvy tebe, z lesů a z nebe. Pociťuji v tobě vodní tůni, a hloubku pohledu do očí. Srdce do nebe poskočí, když se dokola otočí ty myriády hvězd v tvých duhovkách, tak dovol mi jednu snést. Jako bych byl a nebyl, nic nevěděl a přesto pochopil vesmír okamžiku. Do víru doteků tebe já toužím svést, necítit strach, jen bezpečí i když v dálavách, v mlžných oparech na řekách. Nemyslet, jen se volně vznášet pocitem a myšlenkami plout řekou něhy co pomalu protéká mezi námi.
 
Cítím chlad, když si pomyslím kolik zim musím samotou projít, než spolu splyneme v jedno…
TOPlist Sitemap