Víla Dheirí

Vytvořil Amairgil
 
Dnes vím, že pondělek mi požehnal,
tehdy co jsem cestičku lesní vyžínal,
tam na paloučku v lese jsem tě potkal,
když měsíček do plnosti jasu dorůstal,
a já se svými věcmi na kameni zabýval.
 
To ve chvíli, co pohár piva jsem držel,
abych s ním u kamene chvíli poseděl,
tvé „neboj se“ v duši mé jsem uslyšel,
však úlekem jsem se stejně rozkřičel,
údivem jsem se třás a tebe pak uviděl.
 
Ty jsi byla celičká tak nebesky krásná,
tvář tvoje ve svitu měsíce zářivě jasná,
jsi jako oříšek lísky, moudrá a úžasná,
zjevila jsi se z pohádky, nebo jsi ze sna,
pohled tvůj je jako studánka průzračná.
 
Shůry své velikosti ty se na mne díváš,
září jiskérky v očích, když se usmíváš,
ty krásné jemné opánky co si obouváš,
a pohledné jsou tvé ruce jimiž žehnáš,
řekni mi anděli, křídla svá kde skrýváš.
 
Dheirí, ty jsi mi řekla své krásné jméno,
mé je Amairgil, od slova láska odvozeno,
jsem pěvcem, veršotepcem, to zpečetěno,
tebe jsem tu nečekal, nijak mi oznámeno,
nebylo, to že položíš mi ruku na temeno.
 
Posadila jsi se naproti mně, do očí hledíš,
chceš vyprávět, nebo mou báseň uslyšíš,
a v mém vlastním jazyce mi porozumíš?
Dnes už vím, že moje myšlenky čteš spíš,
to na co já myslím, tak rovnou zachytíš.
 
Tam jsme byli, sami dva a já ti vyprávěl,
a moc jsem se snažil, abych ti dobře pěl,
snad tobě se báseň líbila, že jsem uviděl,
jak zvážněla tvoje tvář, pohled zpřítomněl,
ty jsi vstala a dotykem ruky tvé já oněměl.
 
Tvé oči staly se studnou poznání vesmíru,
hloubka tvého pohledu už byla přes míru,
ta záplava tvého citu nalila do mne víru,
v záři tvé hřejivé, byli jsme jako v nadiru,
a já ti podlehl a upustil na zem svou lyru.
 
Jsi li poslem Dobra, vezmi si co chceš,
ale chtíčem mé srdce rozhodně neuzmeš,
já Můzám se zasvětil, nestojím o veteš,
svolím, jestli ty mi požehnání nabídneš,
z tvých dlaní a na nebe mne povzneseš.
 
V celé své kosmické  nádheře se vztyčila,
s něhou, tváře mé horké z držení pustila,
a ona dlaně své mi na hlavu lehce položila,
to krásné požehnání mi potichu přeříkala,
že jsem obstál v té zkoušce, tím odměnila.
 
Tu snesl se na mne obláček stříbrných hvězd,
a vůkol se rozzářily stromy…..

Věnováno Dheirí.
TOPlist Sitemap