Telefon

Vytvořil Amairgil

 

Vidíš se ráno v zrcadle a rtěnkou svou

snažíš se zpomalit čas. Kam zmizel jas

Tvých obrovských očí, mládí a touhy?

 

Jako naděje z duhy vlní se tvoje vlasy,

zlaté klasy panenské krásy. Na místo

svatebního zvonu tichý lesk telefonu.

 

Nezavolal. Nevíš nic, můžeš si to leda

domyslet. Byla to taková láska a radost,

zbyla ti bolest, zlomené srdce, tvůj  žal.

 

Máš přeci děti. Ty nebudeš sama z rána

ve ztichlé larvě bytu. Dcery už odešly

do školy. Mají svačinu, věci a úkoly?

 

Přemýšlíš, jak jim říct, že brzo přibude

třetí. Ty přeci miluješ děti, ono nějak

bude. Zkoumáš svůj pomačkaný portrét.

 

Kolik už je to let, co odešel za vidinou

růstu své kariéry a dřiny slibujíc ovoce?

Za velikou louží sklízí jiná bublinky vína.

 

Máš dovolenou. Včera jste slavily do noci

Kátino povýšení, ale víš, že jsi to měla být

Ty. Šéf jen krčil rameny, jsi přeci těhotná.

 

Na stole výpisy z banky. Výživné nepřišlo,

padlo za úspěch hvězdy tvé minulé rodiny.

Soudy se povlečou, do života přinesou stíny.

 

Dalo by se to nějak řešit, ale ty pocity viny,

jak by vypadalo za pár let, třeba by dobylo

svět, nejsi tak silná jak tvoje matka, co neví.

 

Tak jen tak sedíš  vidíš sebe sama v zrcadle

života. Kde jsou tvá ztracená léta? V slze

Tvé, jež stéká ti po tváři, co už moc nezáří…

 

                                …a ptá se, kam se poděla ta nadějná holka.

.

 

 

TOPlist Sitemap