Příteli...

Vytvořil Amairgil
 
Příteli můj, samy mraky zaplakaly,
když jsme se s Tebou rozloučili,
ještě ty póry mi na dvorku zůstaly.
 
Ty jsi mi pomohl, abych kam měl,
úrodu zasít, a měl svého co obrátit,
a na podzim vzešlé z hroudy sklidit.
 
Slovo. Je svátost. Tvá slova přítelova,
já poslech rád. Tvých rad jsem užil,
a potom už jen sklízel. Nadále snad,
 
naslouchal bych tvým slovům, však,
již jen vzpomínkou mou vděčnou,
Tvou duši věčnou, zdravím do oblak.
 
Smáčený deštěm, letí po nebi pták,
a přináší poselství zimy. Však má,
sýpka je plná, já sklidil své plodiny.
 
Ty zůstaneš vepsaný do mojí vidiny,
a v mé hroudě hlíny, podle tebe ryté,
Tvé slovo v ni skryté, Ty jí přetrváš.
 
To proto, že kořeny máš, a tak jako,
jsme se vídali v neděli, bychom se,
pozdravili, dovol mi, abych se zasnil…
 
       …v mé půdě, Tvá moudrost je, Ty budeš žít.
TOPlist Sitemap