Letíš

Vytvořil Amairgil
 
Je jako střela, tvá loď, proti větru vzepjatá,
a zpívá v plachtě vítr, když je napjatá,
vodu rozrážíš, jsi dračice, rybka křídlatá,
a pěna, vodní tříšť, od trupu obloukem odlétá,
za hlasem sirény letíš jako šíp, paprsku léta.
 
Loukotě kormidla svíráš, zmáčená a šťastná,
srdce tvé zpívá, píseň nymfy, je duhově slastná,
Ty a tvá loď, jež masu krájí přídě křivka úžasná,
tlukot srdce a vlna do boku, síla je současná,
spojeni v jedno jste srostli, archa a ty, krásná.
 
Osudem tvým je živel, když vítr divoký tě svírá,
v srdci máš oheň a záři v očích, nad hlavu lyra,
hrozný je a nenasytný vlny zlom, zabalil tě a stírá,
tu letíš přídí vzhůru, tu se pod tebou chřtán otevírá,
padáš pak s lodí svou, než zavře se v masách díra.
 
Však vždycky nakonec vyjde slunce nad mraky,
řádění pomine, je čas dotáhnout povolené průvlaky,
napnout kosatku, vratipeň a chytit se kormidelní páky,
nabrat do plachet vítr, v rozletu předhonit bílé ptáky,
světlo ti zazáří v dáli, kam dopluješ, pozdravena majáky.
 
Když nad hlavou Poseidona slunce zapadne v tmách,
rozzáří se pro tebe souhvězdí, jsou jako rozesetý hrách,
září ti z oblohy do očí a odráží sny v tvých představách.
chtěl bych mít do nebe schody a tobě, zářící jednu snést,
však jsi tak vzdálená, už odplouvá tvá loď plně strojená….
 
                                …na dalekou plavbu , napříč oceánem hvězd.
 
Věnováno kapitánce Janě.
TOPlist Sitemap