Legenda o vzniku světa

Vytvořil Amairgil

 

Na počátku bylo Nic, které se vznášelo nad bezednou propastí. Ono Nic stalo se bodem, ten se definoval, tím se pojmenoval, pak explodoval. Tehdy promítl se Bůh do prostoru a stal se trojjedinným. Alfa, Beta a Gama stala se Alfou a Omegou, jsoucí v sobě i mimo nás. Stvoření bylo proniknuto Bohem, Princip stal se Otcem, materie Matkou, všudypřítomná energie života Duchem. Vše bylo ,je a bude v pohybu, Mobilis in Mobili, neboť pulzace je startem i cílem života, metamorfozy jsou cestou k dalším proměnám. Proměna stala se příčinou a další proměny jejím následkem. To Bůh stvořil evoluci, jako svůj nejmocnější nástroj.

  Tak začal se utvářet vesmír, a dělo se v něm vše co se odehrávalo v hlavě Boha, neboť kosmos je jeho mozkem a barvitost a různorodost jeho projevů jest nekonečná. Tak všichni Titáni, kteří drželi nebeskou klenbou a byli hybateli Nebe i Země, byly projevem tohoto Stvořitele, jakož i ostatní Bohové jsouce principem hvězd a oběžnic. Ti všichni si zaslouží uctívání, neboť kdo se klaní Bohům, klaní se Bohu a bude vyslyšen, kdo se klaní Bohyni, klaní se Bohu a bude vyslyšen, kdo se klaní Duchu, klaní se Bohu a bude vyslyšen. Neboť to je trojičnost, rovnováha mezi Mužským, Ženským a Duchovním principem. Tyto tři jsou co chvíli odděleni a co chvíli tvoří jedno, Bůh je ve všem přítomen v Principu, je jako elektron v atomu,čím více ho chceme uchopit, tím více nám uniká. Přesto je skrze stvoření zřetelný, stejnou měrou, jako je zřetelný v zjevených písmech.

  I začali se utvářet hvězdy a okolo nich oběžnice, aby se stali Matkami, jsouce řízeny Velkou Matkou, kteráž je součástí trojice. Hvězdy jsou kosmické pece, v nichž se za účasti živlů rodí všechny prvky, ze kterých jsme stvořeni. Hvězdy se zrodily z mlhy, tak jako se z mlhy zrodil Avalon, a taktéž umírají za velikého nářku, který nazýváme supernova. Od těch dob je porod provázen křikem a výtrysky a je posvátný. Neboť úmrtí hvězdy je zároveň porodem Materie.

Toto řídí se božským principem, života – smrti – života, neboť po smrti následuje vzkříšení.

Tak jako je v molekule skrytý atom, tak je tento trojný princip obsažen i v časové úsečce lidského života, totiž, že naše životní etapa umírá abychom se následně zrodili do etapy nové.

S tím, jak se utvářely planety, ze zbylé materie vznikaly vlasatice, jež obsahovaly šroubovici, genom, informaci přímo od Boha, informaci o životě. Tak staly se komety panspermiemi, a planety ženami, z nichž jen některé jsou plodné a nad nimiž vyniká naše Matka Země. Ta byla matkou od prvopočátku, neboť její dcerou jest Luna. Oplodnil tedy Bůh Matku Zemi, a v posvátném oceánu jako v plodové vodě počal růst život. Trvalo dlouho, než se život zrodil do souše, a bylo to mnoho podivných tvorů, které zrodila a zase nechala vymřít evoluce, odvěký zákon přirozeného výběru ustanovený Stvořitelem. I byly okamžiky, kdy Bůh sám zasáhl do děje, to přilétl z nebes kosmický balvan a smetl to, co smeteno býti mělo. Tak stalo se praještěrům, neboť se stávali stále většími a nebezpečnějšími. Tímto způsobem Bůh udržuje rovnováhu, jeden z cílů své tvorby.

 

Odraz slunce na hladině lesní tůňky

 

   Uplynulo opět mnoho let, a z přirozeného vývoje povstal prvotní pár, muž a žena, kteří k sobě přilnuly láskou. Tak poprvé vykročily na Zemi tvorové, které Bůh připodobnil sám sobě. Muž a Žena spojeni Láskou v prvotní manželský pár se stali pozemským odrazem obrazu Stvořitele v jeho trojičnosti. Tehdy materie přiblížila se vrcholu. Aby zalidnili zemi,byli vypovězeni ze svého rodiště a Prométheus jim daroval oheň. Tak stalo se, že všem bytostem Bůh vdechl duši, aby mohli rozmlouvat s dušemi prvních lidí. Z nich moudrostí nad jiné vynikají Elfové, Atlanťané, Stromy a Prameny. Pro prvotní lidi zlatého věku byly přichystány svatyně z kopců, kamenů, pramenů a stromů, které duchovně s lidmi rozmlouvaly. K tomu lidem sloužily přední  z nich, šamané neboť od Boha byli nadáni zřením. Prostředníky mezi nimi a Bohem byly Sidhe, bytosti, které byly duchovní a tedy nesmrtelné. Na rozdíl od nich člověk obdržel od Boha dar smrtelnosti, neboť nad smrtí má člověk zvítězit, a aby tak učinil, musí se rozvíjet. Sidhe jsou nehmotní, dokonalí a stálí.

Tak jak se lidé vyvíjeli, vyvíjel se i jejich vztah s Bohem. Po věku šamanů, kteří lidem zanechali prvotní představu Boha jako košatého Jelena, oseli lidé půdu a začali uctívat Matku.

Matka Země stala se jejich živitelkou. Po věku Matky, přišel věk Válečníků a héroů. Muži se vyrovnali matce. Stali se zpupnými a mocichtivými. Bůh nastolil rovnováho zhůry, seslal na lidi potopu. Protože po potopě zrovnovážněl pohled na svět a na Boha, pohled se rozostřil a rozhojnil. Začal věk Augurů a Druidů, věk magie a věk mnohobožství. Předzvěstí příštích věcí byl okamžik, kdy lidé začali Bohy zobrazovat jako sebe. To byl úsvit věku člověka. V tomto úsvitu lidé obdrželi od Boha písmo a první zákony. Věk úsvitu však vyvrcholil zázrakem Vánoc, kdy se Bůh umenšil a sám sebe učinil člověkem. Člověk byl povýšen a Sídhe byly povýšeni na Anděly. Někteří ovšem odmítli nabídku Božího Syna a vedeni Světlonošem odešli do temnot. Svět se stal dobrým a zlým. Toho zneužili muži a vedeni zpupností a falešnými proroky, vydrancovali Matku Zemi. A pokud víme, ničí ji dodnes.

 

 

 

TOPlist Sitemap