Krása, Duch a tajemství zřícených malých kapliček a svatyní

Vytvořil Amairgil
 
Kráčíte tajemným lesem a pod vašima nohama zapraská větvička. Kladete opatrně nohy do měkkého něžně zeleného mechu a kol vás je tajuplné ticho. Tu a tam zakřičí pták, zabzučí moucha, zatřepetá se motýl. Obklopuje vás čaromocná vůně lesa, čas plyne v jiném tempu, a vy jste v jiné části světa. Uzříte, jak paprsky Slunce v měkkých zlatistých snopech prosvěcují skrze koruny stromů. Jak dovedou pohladit po tváři a potěšit oko. To se vás požehnáním dotýká Bůh. Potom dojdete na místo, které tajemno a posvátno jenom vyzařuje. Nacházíte se u bývalé kaple. Třeba je to ještě objekt, do kterého lze vstoupit, třeba již jenom místo obklopené zbytky kamenných zdí. Taková lesní kaple je bez ohledu na svůj stav stále ještě platným kněžištěm. Neboť se zpravidla nachází na pozitivním místě, které takto sloužilo od úsvitu lidstva. Důkladně takovou kapli obejděte a prozkoumejte, neboť můžete objevit v její těsné blízkosti nebo přímo v ní pozůstatek něčeho daleko staršího, než je kaple samotná. Může to být menhir, obětní kámen, votivní socha nebo studánka. Takový objev znamená, že vám místo vydává své tajemství, že k vám promlouvá.
Zřícenina kaple
   Zřícenina kaple, ilustrační foto, archiv J.L.

Navažte s místem kontakt. Pohlaďte kameny zborcených zdí, dotkněte se prasklého oltáře, zahleďte se do studánky. Svou myslí začněte vyprávět něco o sobě, něco hezkého. Každé místo má duši, říká se jí genius. Tento genius s vámi může hovořit, promlouvá k vám pocitem, intuicí, znamením ve tvoření. Odpovědí může být vítr, letící pták, křik sojky, kývání stromu, záchvěv květiny. Máte-li opravdu životní štěstí, duch takového místa se může zhmotnit i do personifikace, do zjevení. To se potom zpravidla, když si to nenecháte pro sebe, začne psát nová historie místa a ta může potom svou masovostí zničit mnohou jeho čaromoc.
Proto, nechávejte si takové tajemství pro sebe, jako vaše osobní setkání s Bohem. Neboť jste se dotkli poznání, že Bůh a jeho projevy jsou neoddělitelné od stvoření.
 Jestliže je u kapličky studánka, dejte jí něco svého ze sebe a na oplátku vám ona dá doušek vody. Voda je požehnání z nitra Matky Země. Tryská jako živý duch, zdroj tajemství, energie a života. Ve studánce se zračí mnohé věci budoucí, odráží se v ní okamžik, vyvěrá z ní paměť vymytá z kamenů z vnitřku místa. Taková živá voda je potom posvěcující.
 Je přímo pochopitelné, že v místě zbytku kapličky poroste strom. Tento Ent je přímým vyjádřením entity místního genia, je to penát, živý kněz, strážce. To sama Matka Příroda převzala správu místa a dosadila toho, kdo zde koná živou posvátnou službu. Pozdravte se se stromem, pohovořte si s ním, sdělte mu své trable, svěřte se , postůjte u něj, zeptejte se ho, zda můžete vstoupit. Pakliže strom svolí, vstupte pomalu do jeho prostoru, vejděte dál. Pozdravte se, dotkněte se ho, zatahejte za lísteček, za větvičku, neubližujte mu. Jestli se budete chovat slušně, strom vám dá požehnání.
 Až se místa dostatečně nabažíte, nerušte, neničte objekt ani okolí, ukliďte po sobě a potichu odejděte. Je možné, že až se sem někdy vrátíte, potkáte tady vílu.
TOPlist Sitemap