Dostalo se nám prvotního požehnání

Vytvořil Amairgil
 
Požehnáním a darem je radostný život. Bůh nám jasně předkládá nabídku na radostné prožití života jakožto zhodnoceného daru. Tím nemám na mysli společenský úspěch, ale celkově pozitivní bilanci radostného prožívání bytí.
K tomu je ovšem zapotřebí pochopení toho, co to radostné prožívání znamená.
Je několik možných přístupů. Jsou skuteční talenti, kteří to umí prožít aniž by si toho byli vědomi. Většina z nás se ale musí potýkat s většími či menšími neradostmi a proto musíme k radostnosti postupovat vědomě, plánovitě a s určitým úsilím.
Prvním a důležitým krokem je patrně uvědomováním si každodenní maličkosti jako základního kamene radostného celku. Neberme proto jako samozřejmost, že vidíme svítit slunce, cítíme vůni květů, slyšíme zpěv ptáků, pociťujeme osvěžení chladivé čisté vody.
To jsou skutečné radosti. Stvoření je nepomíjivé, nikoli neměnné, ale nepomíjivé, neboť v kruhu časoprostoru se podle ustáleného vzorce opakuje. Vzniká, hýbe se, zaniká a opět vzniká a tak pořád do kola. Za tím vším, je jeden, do všeho proniknutý Zdroj.
Nenarodili jsme se do stvoření za trest, ale z vůle radosti a lásky. Časový úsek existence nám byl darován k užitku a k radosti. Nenechme si ho kazit jakýmkoli kolektivním vědomím, buďme za všech okolností ve výsledku radostní. K tomu potřebujeme skutečnou svobodu. Ta je jenom a pouze vnitřní. Osvoboďme se. Od všeho uměle vědomého, neboť je s námi se všemi manipulováno. Nenechme se. To je realistický pohled na svět – umět rozeznat přirozené dobro od manipulace kolektivního vědomí.
Přirozené dobro je čistý pramen vody, který chladí, voní a chutná, který žehná. Manipulace je balená voda s přidanou hodnotou, ať už je z obchodu, nebo z kteréhokoli jiného lidského chrámu.
Svět není kulisa a skutečný život je těžký proto, abychom měli radost z vynaložené námahy.
Radostná je tvorba, aby to tak mohlo být, musí existovat entropie a samovolné rozpadání, eroze. Od nás se prostě vyžaduje práce.
Neexistuje v přirozeném Božím řádu věcí něco takového jako dědičný hřích.
Adam a Eva
    Adam a Eva, rytina Albrechta Dürera

To je teologická konstrukce kolektivního vědomí skupinové sounáležitosti. Život jako takový je prostě požehnání. A tak se nerodíme s dědičným hříchem, ale s prvotním požehnáním. Nad tím se zamysleme, protože hřích může začít i z pocitu prvotní osobní viny. Nenechme si tento pocit nikým vnutit. Osvoboďme se od manipulací. Máme od Boha v sobě mnoho síly, kterou můžeme vložit do lásky k bližnímu. Bez pocitu prvotního impulsu to jde hůř. Cesta za objevením skutečné radosti ze skutečného života mezi skutečnými radostnými drobnostmi, to je cesta za prvotním Adamem a Evou v nás.
TOPlist Sitemap