Balada pro Gáiu

Vytvořil Amairgil
 
Podal jsem jednou tobě ruku svou,
tak jak se dnes cítíš, panno Gáio?
Rád pohladím tvou tvář nevinnou,
pak konejšit v  pokoře žal a hoře,
lesa na holé hoře, zamořená moře.
 
Závoj skal bílý, nevěsta Gáia má,
chci tě obejmout, něžně vstoupit,
snad se probudí vůně tvá mámivá,
v květech tě oživit, namaluješ rty,
nevěsto, k tobě poběžím v ústrety.
 
Vidím sebe ve tvé náruči a v lůně,
miluji Gáio tvé vůně, mě poskočí,
srdce moje, to když postroje strojí
hospodář, pak na tebe položí pluh,
jako na oltář, to Zemi miluje Nebe. 
 
Ležíš tu celá bezbranná a vstoupil,
do tebe paprsek hojnosti bílý, sílí
tvůj klín a šílí v návalu bílé touhy,
niterné prameny zmáčené strouhy.
V kole a větrné korouhvi, ty sténáš.
 
Tma. Do noci slyším chladný dech,
zdravím tě, kde jsi byla včera tmo?
Toulala jsi se do večera a odejdeš
zase ráno? Přikryjeme nás zas ano?
Bílou peřinou, co je tu opět zpátky.
 
Jenom my dva Gáio a naše hrátky,
když na tobě nocí ležím a nespím,
cítím tvůj vzdech a do tvého nitra,
vstupuji a moje rána jsou tvá jitra,
je jenom teď. Není včera ani zítra.
 
To protože prvním paprskem rána,
počata bude panna a Gáia Matka,
otevře jaru vrátka. Pak svět zavoní,
zpěv rozezní, to vše co žije, s ním.
Má struna v tobě rezonuje kmitáním.
 
Světlo. Miluji, tedy jsem, na paprsku
zářivém letím. Křičíš se mnou mhou,
krůpějí plodivého deště. Stát kyprou
se ještě chceš, vůní se orosíš vlahou.
Ječmínka přineseš se zelenou travou.
 
S ránem jsem vstal z vlhké strouhy a,
Gáia ještě plná touhy lehce zněžněla.
Jaká byla tvá noc Gáio cos probděla?
S jarní setbou v mé ruce, co mi zbyla,
zasel jsem ti do útrob.V tobě vzklíčilo…
        …Gáio, jsi moje nevěsta, matka i můj hrob.
.
Věnováno Matce Zemi
.
Gaia, autor Josephine Wall
TOPlist Sitemap